Pamětihodnosti města

Farní kostel sv. Jakuba Staršího

kostel

architektonická dominanta Pohořelic, je v jádru ranně gotická stavba z 13. století s dochovanými architektonickými články z doby vzniku i z pozdějších gotických úprav. Původní menší kostel, v románském slohu, byl spolu s městem zničen požárem v roce 1278. Poté byl v několika stavebních etapách v rozmezí let 1290-1580 postaven trojlodní gotický kostel, s příčnou lodí, polygonem presbytáře a čtyřbokou věží, osazenou asymetricky v západním průčelí. Přesnou posloupnost a datování velmi složitého stavebního vývoje kostela se dosud nepodařilo jednoznačně určit, nejstarší částí kostela však zřejmě bude presbytář postavený před rokem 1323. Roku 1668 provedl brněnský stavitel Ruprecht renesanční úpravy, především prolomením nových půlkruhových okenních otvorů, zazděním většiny původních oken gotických. Unikátní gotické fresky na bocích hlavní lodi mohou znázorňovat světce, starozákonní proroky, případně šlechtické donátory kostela. Fresky byly snad v luteránském období Pohořelic překryty vápennými líčkami a na řadu let zapomenuty. Odkryty byly při stavebních úpravách v roce 1934. Kostel byl obklopen hřbitovem do roku 1831, kdy byl zřízen nový hřbitov za městem.

Fara

30132

Sídlo fary v Pohořelicích se v 16. až 18. století několikrát stěhovalo, často proto, že fara vyhořela – naposled roku 1767. Dnešní pozdně barokní až raně klasicistní budova fary byla postavena kolem roku 1769 za přispění knížete Ditrichštejna, jehož kamenný znak zdobí dvorní stranu objektu. Přízemí dvoupodlažní budovy je zaklenuto valenými klenbami s vytaženými hřebínky. Fasáda fary je bohatě členěna, hlavní vstup má kamenné ostění zdobené motivem penízků Po obou stranách farní budovu obklopuje obvodní zeď s původně jednou branou slepou druhou otevřenou. Za napoleonských válek využívali k ubytování faru při průjezdu Pohořelicemi velitelé armád ruských i rakouských a v listopadu 1805 zde strávil noc i Napoleon, táhnoucí se svou armádou ke Slavkovu. Na faře se dochovaly některé kusy nábytku z doby jeho pobytu, zejména postel, stůl a hodiny. K faře patřívalo rozsáhlé farní hospodářství, čemuž odpovídalo množství hospodářských budov ve farním dvoře. Tyto byly demolovány v 50. letech 20. století, kdy již přes dvacet let nebyly využívány. Vznikla tak rozsáhlá farní zahrada, která měla však větší rozlohu než dnes, zadní část farní zahrady byla v roce 1977 zabrána a vykoupena na výstavbu panelových domů.


Lovecký zámeček Leopoldsruhe

30133

Lovecký barokní zámeček Leopoldsruhe představuje jedno z mladších děl významného moravského architekta ve službách Ditrichštejnů, Františka Antonína Grimma. Jde o doklad francouzského vlivu na stavební činnost na Moravě před polovinou 18. století. Je cennou ukázkou typu loveckých zámků a hodnotnou architektonickou památkou. Jde o dvoupodlažní stavbu s bočními křídly do tvaru U, s kaplí v západním křídle, doplněnou mohutnou ohradní zdí se třemi vstupy a dvěma hospodářskými budovami, které společně uzavírají čestný dvůr. Vystavět jej dal Leopold hrabě z Ditrichštejnu, krátce poté, co roku 1743 zakoupil židlochovické panství a s ním i statek Velký Dvůr. Leopold měl zalíbení zejména v lovu, pro nějž zde našel prostředí bohaté na divokou přírodu a vodní zdroje, a často sem zajížděl. Během napoleonských válek poskytoval zámeček přístřeší střídavě oběma nepřátelským stranám. V roce 1809 byl využit jako lazaret pro raněné vojáky. Jak postupně rostl hospodářský význam přilehlého vrchnostenského statku, začal být zámeček využíván pro ubytování zde zaměstnaných úředníků, zároveň však také postupně chátral. Areál sloužil ve 20. století k hospodářským a bytovým účelům, postupem času přestal být vzhledem k havarijnímu stavu využíván. Od roku 2003 probíhala postupná obnova a zámeček slouží jako Dům na půli cesty - adaptační centrum pro mladé lidi vyšlé z dětských domovů. Během necelých 18 let zde bylo poskytnuto zázemí pro několik desítek chlapců a děvčat. K 15. dubnu 2020 to bylo 242 klientů. 

Hotel Pfann

30134

Jedna z nejstarších dochovaných světských staveb města s architektonicky výraznými průčelími. Jádro stavby pochází z konce 16. století, barokně byl objekt přestavěn zřejmě na konci 17. století. Jde o dvoupodlažní nárožní budovu ve tvaru písmene L s rozsáhlým hospodářským zázemím bývalého velkého hostince a hotelu Pfann v podobě stájí a kočárového přístřešku. První záznam o objektu je z roku 1598, kdy je nazýván Dvorem u okrouhlého kamene (Runden stein) a koupen panem Kryštofem Dyckartem od paní Voršily za 2200 zlatých, tehdy k němu patřilo mimo jiné 3,5 lánu polí, 3 louky, 2 zahrady, 2 líchy a také vinohrady. V roce 1616 byl osvobozen a zván svobodným dvorem. Byl to jeden z pěti pohořelických svobodných dvorů, které však byly vrchností postupně skupovány a nakonec zanikly. Během dalších padesáti let často měnil majitele až byl roku 1661 obdařen šenkovním právem a dostal jej brněnský měšťan Pavel Ignác Morgenthaler, ten jej však již roku 1682 vrací jako pustý hraběnce Marii z Valdštejna. Svobodný dvůr byl pak zrušen, pusté stavení přepuštěno poddanému a pustá pole přidána poště. 

V průběhu 19. a v první třetině 20. století zde byl provozován hostinec a hotel Pfann. Nachází se v centru města Pohořelice, zhruba pět minut pomalé chůze z autobusového nádraží, pět minut od pošty, sedm minut od objektu zdravotního střediska, základní školy, mateřské školy a střediska volného času. Jeho ideální poloha v centru města si více měné sama řekla o myšlenku zřídit v tomto památkově chráněném objektu multigenerační centrum města, které by sloužilo nejen občanům Pohořelic ale i celého správního obvodu obce s rozšířenou působností (tedy zhruba 13,6 tis. obyvatel). 

Nyní zde můžeme nalézt komunitní centrum, které představuje objekt, kde je prostor pro poskytování sociálních služeb, poradenství, setkávání, volnočasové aktivity, vzdělávání pro všechny obyvatele regionu a to napříč všemi generacemi. Ve zrekonstruovaném objektu jsou realizovány volnočasové aktivity, kulturní, zájmové a vzdělávací akce. Např. klubové aktivity napříč generačním spektrem. Je zde cvičná výuková prodejna Odborného učiliště Cvrčovice, aktivity pro rodiče s malými dětmi (prostory pro mateřské centrum), klubovny pro setkávání dětí a mládeže, klubovna pro seniory

zázemí pro poskytování sociálních služeb: terénní pečovatelská služba, kontaktní centrum – „street worker“, sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi provozovány poradny pro klienty a obyvatele regionu: např. psycholog – poradna pro mezilidské vztahy, manželství a rodinu; etoped – resocializační a terapeutická péče pro děti a mládež a další.

Židovský hřbitov

30138

Židovský hřbitov v Pohořelicích představuje jediný hmotný doklad bohatých a dlouhých dějin pohořelické židovské náboženské obce, patřící zřejmě k nejstarším židovským obcím na Moravě. Doba založení hřbitova není přesně známá, nejstarší doložený náhrobek však pochází z 2. pol. 17. století. Na ploše o rozloze necelého hektaru, ohraničené hřbitovní zdí, se nacházejí náhrobky různého stáří uspořádané do řad, často jde o krásné ukázky kamenické práce. Písemně jsou židé v Pohořelicích poprvé doloženi v roce 1490, kdy už pravděpodobně existovala i náboženská obec, znovu doložená od 1. pol. 17 století. Od roku 1850 se náboženská obec stala i obcí politickou s vlastním starostou. Židům, živícím se tradičně zejména obchodem, bývala v královských městech vymezena jen malá část města. V Pohořelicích se tak nárůstem počtu židovských obyvatel i domů postupně vytvořil charakteristický vzhled čtvrti za kostelem, dnes zvané Židy, s úzkými uličkami a na sebe nalepenými domky. Duchovním centrem židovské obce byla synagoga. Na místě menší starobylé synagogy byla v roce 1854 postavena synagoga nová, která byla rozbořena po druhé světové válce. Na jejím místě je dnes volné prostranství. Druhá světová válka znamená konec židů v Pohořelicích. V roce 2012 v prosinci uplynulo 100 let od narození jedné z nejvýznamnějších, přestože u nás téměř neznámých postav moderní medicíny – psychiatra Lea Eitingera. Narodil se v Lomnici na Tišnovsku, dětství však strávil v Pohořelicích (rodina se do našeho města přistěhovala v roce 1918 a bydlela v domku ve Staré Obci č. 386 – nyní již tento domek neexistuje). Jeho otec se jmenoval Salomon Eitinger a matka Helena, rozená Kurz. Matka zemřela 24. 11. 1937 v Pohořelicích. Zde je také na Židovském hřbitově pochovaná. Leo Eitinger po válce pravidelně přijížděl do Pohořelic, navštěvoval hrob svých příbuzných a stýkal se s přáteli z mládí. Naposledy navštívil Pohořelice 25. září 1990. Zemřel 15. 10. 1996 v Oslu. V současné době je židovský hřbitov přístupný veřejnosti ve významné dny a události např. při slavnostech města Pohořelice.

Radnice

30137

Radnice byla postavena v roce 1903 jako reprezentační sídlo městské spořitelny. Již od počátku lze budovu nazývat radnicí, neboť místnosti v prvním patře byly pronajaty městskému úřadu, který uvolnil původní prostory staré radnice při náměstí (dnes budova zvaná statek) nově zřízenému okresnímu soudu a bernímu úřadu. Nová budova byla pojata v historizujícím duchu a to velmi výpravně. Dvoupodlažní objekt má velmi bohatě zdobenou štukovou fasádu s ornamentálními i figurálními motivy členěnou rýhováním. Reprezentativnost stavby je umocněna věží. Z balkónu v prvním podlaží bývaly pronášeny projevy v obdobích velkých historických změn, ať již při vzniku Republiky Československé v roce 1918, či po připojení Pohořelic k Říši po Mnichovské dohodě v roce 1938 a jejich obsazení německým vojskem. V roce 1950 byla k budově přistavěna městská obřadní síň. Radnice je propojena s městským kulturním sálem v zadním traktu. Donedávna správní centrum obce se po přestěhování městského úřadu v roce 2004 změnilo v kulturní centrum sjednocující pod svou střechou kulturní sál, obřadní síň, výstavní prostory a zázemí pro spolkovou činnost. Tato více než stoletá budova prošla v letech 2014-2015 kompletní rekonstrukcí za zhruba 25 milionů korun a našla nové využití jako multifunkční kulturní a společenské centrum města. Nově vzniklá knihovna je nejživějším prostorem v budově. Nachází se v přízemí a je zcela bezbariérová. Oficiální otevření se uskutečnilo ve středu 2. prosince 2015. Kmotrou byla ilustrátorka Vlasta Švejdová. Ve dvoupodlažní budově se kromě knihovny nachází také učebna, kulturní sál a obřadní síň, které knihovna využívá. Celý projekt přestavby byl v rukou odborníků, kteří domu vtiskli jednotný styl. Knihovně dominuje bílá barva a světlo. Moderní prostor však nepostrádá prvky původní historie. Připomínají ji okna s půloblouky nebo grafická silueta radniční věže na bočních stěnách knižních regálů. Knihovna nemá jen nadčasový vzhled, ale také funkční uspořádání a prvky. Oddělený dětský kout skýtá soukromí a nepostrádá barevnost. Součástí knihovny je také čítárna, informační centrum a Family point. V 1. patře byla vybudována učebna s projektorem a plátnem, kde knihovnice pořádají besedy, přednášky, univerzitu třetího věku a jiné aktivity. Součástí budovy je i obřadní síň, kterou knihovna využívá na slavnostní akce a sál s kapacitou 200 míst pro akce větších rozměrů. Zázemí v Radnici mají i zájmová sdružení. Patří mezi ně například ochotníci z Divadelního Ansámblu Pohoda, Muzejní spolek, výtvarníci ze sdružení Amis Art, sbor Mužáků či Místní akční skupina (MAS) Podbrněnsko. Vystupují zde také taneční kroužky Střediska volného času.

Pošta

30136

Od 17. století povyšovala přítomnost pošty význam Pohořelic, a to v dobách, kdy Pohořelice ztratily postavení města a byly pouze součástí židlochovického panství. Stálá poštovní stanice byla zřízena v roce 1633 na základě císařského dekretu, který nařizoval prodloužení poštovního spojení Mikulov-Vídeň přes Pohořelice a Brno až k Olomouci. Umístění první poštovní stanice není známo, od roku 1663 však sídlila poštovní stanice v domě č. p. 83 v Pšeničné ulici, kde dříve působil sbor jednoty bratrské. V roce 1785 byla poštovní stanice přesunuta do Nové Vsi, ale po vybudování silnice do Znojma se v roce 1807 vrátila do Pohořelic na křižovatku cest do Mikulova a Znojma, a mohla tak sloužit pro poštovní linku Brno-Mikulov i Brno-Znojmo. V roce 1854 byla poštovní stanice zrušena v souvislosti s rušením koňské dopravy na těchto linkách. Poštovní zásilky včetně pošty balíkové byly dále přepravovány po železnici. Umístění pošty se poté přesunulo na čas na náměstí Svobody do pronajatých prostor. Současná budova pošty, vystavěná v sousedství Radnice nákladem 45 tisíc korun, pochází z roku 1914. Význam pošty dokládá i tzv. poštovní kříž z roku 1805 u silnice na Mikulov, který býval udržován společně poštami Mikulov a Pohořelice. 

Německé pohřebiště

30135

Kovový kříž při silnici na Mikulov, nacházející se u hromadného hrobu obětí tzv. divokého odsunu, připomíná jeden z nejtragičtějších dozvuků druhé světové války. 30. května 1945, tři týdny po skončení druhé světové války a o tři měsíce dřív, než odsun Němců z Československa posvětila Postupimská konference, vyšel z Brna průvod více než dvaceti tisíc Němců, který později vstoupil do historie jako pochod smrti. Na základě vyhlášky Národního výboru pro Velké Brno z 30. května 1945 se ještě téhož dne muselo shromáždit německé obyvatelstvo z Brna a okolí s výjimkou mužů od 14-60 let, kteří byli odvedeni na pomocné práce. Jednalo se tedy převážně o ženy, děti a staré lidi. Bylo jich asi 20-35 tisíc. K ránu byli donuceni vydat se pod ozbrojeným dohledem k rakouským hranicím, O tom, jak překotně akce probíhala, svědčí i skutečnost, že 1. června už byla hlavní skupina na rakouských hranicích. Cestou zůstalo v Pohořelicích několik tisíc vyčerpaných a nemocných, mnozí z nich posléze umírali vysílením a na následky úplavice či průjmů, které se mezi vysídlenci epidemicky rozšířily. Údaje o počtu obětí se značně rozcházejí. Pochod smrti si pravděpodobně vyžádal přes 1700 obětí. V pohořelickém táboře pak našlo smrt nejméně 450 osob, které byly za městem pohřbeny v několika hromadných hrobech.

Městský park

30139

Městský park v Pohořelicích zasahuje až téměř k historickému centru města. Vyvažuje také opticky kontrast výškové panelové výstavby ze sedmdesátých let a jednopatrových barokních domů na náměstí, panelové domy mají takto přirozené pozadí. Ze tří stran je sevřený vodou, nejvzdálenější hranici tvoří fotbalové hřiště. Založen byl iniciativou okrašlovacího spolku v roce 1934 na tříhektarovém pozemku mezi řekou a mlýnským náhonem. Pozemek na park zakoupilo město. 

K projektování parku byl přizván profesor Henne ze zahradnické školy ve Valticích, který navrhl zejména rozložení cest. Značnou část prací při výsadbě stromků, vypěstovaných ve školce u železničního nádraží, vykonaly děti z české a německé měšťanské školy. Nejvýznamnější podíl na založení i zvelebování parku měl po řadu let pan Josef Haňka. Po druhé světové válce, zejména v letech 1954-1976, se pokračovalo s rozšiřováním rozlohy parku až na celkovou plochu 4,5 hektaru. Město ocenilo celoživotní úsilí pana Haňky o zvelebení Pohořelic pomníkem, který je umístěn právě v městském parku.
Městský park také slouží jako místo odpočinku, procházek. V parku můžete najít hřiště pro děti, kde jsou Prvky voleny z dřevěného beztřískového materiálu, tak aby nenarušovaly celkový vzhled parku a staly se jeho přirozenou součástí. Město Pohořelice vybudovalo v prostorách městského parku i venkovní fitness hřiště. V roce 2015 byly pořízeny první dva cvičební stroje, v každém dalším roce přibývá více a více strojů. U areálu bývalého vojenského hřiště byl v roce 2017 zřízen Pohořelický areál pro bikesport ARMY DIRT PARK, který je určený pro všechny příznivce kol a zážitkových jízd. Kola jsou zde i k zapůjčení po celou sezónu stále připravené pro případné zájemce, kteří chtějí tento sport zkusit.

Paarův zámeček

30140

Nachází se ve střední části města a jeho budova se zrcadlí na hladině rozlehlé protáhlé vodní tůně, za níž pak pokračuje městský park. Zámeček v barokním stylu si kolem roku 1693 nechala postavit mezi tzv. Malým dvorem (dnes se zde nachází areál základní školy) a ramenem řeky Jihlavy pro své účely hraběnka Marie Paarová, dědička části židlochovického panství. Okolo zámečku si upravila i zahradu. V roce 1827 je však již zmiňován jako vrchnostenský dvůr a využíván jako sídlo vrchnostenského úřadu a obydlí pro úředníky. V 2. polovině 19. století zakoupila budovu obec, a využívala ji v 60. letech 19. století jako provizorní třídu při větším počtu žáků. V roce 1888 byla postavena před ním směrem k hlavní ulici nová školní budova a Paarův zámeček se tak stal trvale součástí školního areálu. V druhé polovině 20. století byl využíván jako školní družina i jako bytový dům. Během těchto let budova ztratila přestavbami podstatnou část svých ozdobných prvků, stejně tak byly přestavěny i vnitřní prostory. Později nebyl již využíván a chátral. 

Jelikož neztratil status kulturní památky, začala rekonstrukce památkově chráněného objektu Paarova zámečku a jeho využití pro účely vzdělávání žáků základní školy. V rámci rekonstrukce objektu došlo k vybudování a vybavení 5 vnitřních učeben a 2 venkovních prostor – odborných učeben, včetně kabinetů a zázemí. V prvním nadzemním podlaží se nacházejí dvě učebny. Jedná se o „Dílny“, ve kterých bude probíhat výuka řemeslných oborů např. výtvarná výchova, pěstitelské práce. Zázemí učebny je vybaveno i keramickou pecí. Druhou odbornou učebnou je „Kuchyňka“ – učebna je vybavena kuchyňskou linkou a zařízením potřebným pro přípravu pokrmů. Bude sloužit pro výuku základů vaření a stolničení a pro praktickou výuku virtuální firmy. V přízemí budovy se nachází také zrekonstruovaná centrální hala, která bude sloužit pro výstavy a vernisáže. V druhém nadzemním podlaží se nacházejí tři zrekonstruované učebny. „Jazyková učebna“, „Učebna digitálních technologií“, která je vybavena moderní digitální technologií a „Environmentální učebna“, kde se budou žáci vzdělávat zejména v oblasti člověk a jeho svět a environmentální výchova. V učebnách je umístěno také akvárium a terárium. Venkovní učebna (Altán) bude využíván ke vzdělávání za příznivého počasí a bude sloužit k výuce přírodovědy, vlastivědy, jazyků atd. V rámci rekonstrukce objektu byl vybudován tzv. Amfiteátr v prostorách dvora základní školy. Tento zastřešený prostor bude využíván také k výuce předmětů ve venkovním prostředí, k prezentaci výsledků žáků základní školy, při konání akcí pro rodiče žáků apod. Nově vybudované třídy jsou vybaveny moderními výukovými prostředky pro zajištění kvalitní výuky žáků základní školy. Realizace projektu přispěla ke zvýšení kvality infrastruktury pro vzdělávání v klíčových kompetencích žáků ZŠ a MŠ Pohořelice. Myšlenkou rekonstrukce památkově chráněného objektu Paarova zámečku, který se nachází v centru města Pohořelice, se zabývalo vedení města již v předchozích volebních obdobích. První snaha o získání finančních prostředků na jeho rekonstrukci byla v roce 2006. Intenzivní projekční práce byly zahájeny v roce 2016, v září 2016 bylo vydáno územní rozhodnutí, v květnu 2017 bylo vydáno pravomocné stavební povolení. V prosinci 2016 byla podána žádost o dotaci. V červenci 2017 město získalo příslib dotace a byly ihned zahájeny práce na zpracování projektové dokumentace pro realizaci stavby. V prosinci proběhla veřejná zakázka na zhotovitele stavby. Vítězem výběrového řízení se stala firma KALÁB – stavební firma, s.r.o., která zahájila stavební práce v lednu 2018. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o památkově chráněný objekt, probíhala celá stavba za přítomnosti a dohledu Národního památkového ústavu Brno. Stavba byla zkolaudována dne 14. 6. 2019. V prosinci 2018 proběhlo výběrové řízení na dodavatele nábytku a ICT vybavení. Vítězní dodavatele dokončili dodávky v měsíci červen 2019.

MĚSTO POHOŘELICE
Městský úřad Pohořelice

Informace

Aktuální úřední hodiny:

pondělí: 07:30 do 11:30 a 12:30 do 17:00
středa: 07:30 do 11:30 a 12:30 do 17:00
pátek: 07:30 do 11:30

REGISTR VOZIDEL:
povinná rezervace přes email či telefon

registr.vozidel@pohorelice.cz
tel: 519 301 367
nebo 519 301 372

 


Město Pohořelice
Vídeňská 699
691 23 Pohořelice

Podatelna tel.: 519 301 311
Fax: 519 424 552
E-mail: info@pohorelice.cz
El. podatelna: bližší informace
ID datové schránky: 5vjbzr8
Facebook profil Města Pohořelice

Facebook profil Města Pohořelice

On-line katalog knih
naší knihovny

Profil knihovny Města Pohořelice

16318

  • KRIZPORT - Portál krizového řízení pro JmK
  • Czech POINT
  • HC Kometa Brno
  • Protikorupční linka 199
  • Family Point - místo pro rodinu